Jakutská lajka

Lajka je původní plemeno, které doprovázelo obyvatele na severovýchodě Ruska v oblasti řeky Indigirky, kde muselo čelit extrémním podmínkám. Hlavním využitím bylo tažení spřežení. Ale tito psi pomáhali při lovu a dokázali ohlídat i dobytek.

Prvním zmínky o psech, kteří žili v povodí řek, pocházejí z počátku 17. století. V roce 1692 pak nizozemský cestovatel publikoval knihu, kde byli na rytinách tito psi zachyceni právě ve spřežení. V průběhu věků byla jakutská lajka nazývána různými názvy - arktická, polární, tunguzská, aňjujská, omolanská a dalšími.

V dalším díle pocházejícím z roku 1843 od Ivana Pavlovského je zmínka o tom, že jakutské lajky pomáhali udržovat poštovní spojení mezi Jakutskem a Kamčatkou. Spřežení bylo nejčastěji sestaveno z 11 psů.

Jakutská lajka byla dříve vždy chována pro své kvality. Práce, kterou zastala byla pro původní obyvatele velice důležitá a jen těžko by se bez ní obešli. V průběhu 20. století však došlo k velkému snížení populace těchto psů a zůstalo jich jen několik stovek. Až v roce 1990 započaly větší chovatelské snahy a v roce 2004 došlo k její regstraci u FCI.

 Jakutská lajka je inteligentní plemeno, které si se svým pánem a jeho rodinou vytváří silné pouto. Je empatická a bude se vám snažit vyhovět, ale zase to není pes, který by bezmyšlenkovitě poslouchal. Je energická a schopná samostatně jednat, což vyplývá z jejího původního využití.

S dětmi vychází velmi dobře a jistě se projeví její ochranitelský pud, tato lajka nejen že byla používána jako saňový a lovecký pes, ale také hlídala svěřený majetek a zvířata. K cizím lidem je nedůvěřivá a na jejich příchod vás upozorní štěkotem. S ostatními psy vychází dobře a je s nimi schopná dobře pracovat. Vztah s jinými mazlíčky může být poněkud problematický vzhledem k vyvinutému loveckému pudu. Ale zase sloužila i jako pastevecký pes. Když bude např. s kočkou vyrůstat od mala, tak ji bude brát za člena rodiny, ale tu sousedovu prožene, jakmile se ocitne na dosah.

Přestože je lajka učenlivá a inteligentní, výcvik není úplně snadný a měla by se dostat do rukou zkušeného páníčka. Při její výchově i výcviku musíte být důslední a zkrotit její temperament. Rozhodně bude prospěšné navštěvovat cvičák, kde přijdete do styku i s ostatními psy. Hlavně nepodceňte socializaci od raného věku. 

Toto plemeno je doslova plné energie a potřebuje dostatek pohybu i aktivit, aby se nenudilo. Dlouhá procházka každý den by měla být naprostou samozřejmostí, ale pozor na pouštění na volno. Jakmile vaše lajka zahlédně nějakou zvěř, vzbudí se v ní instinkt a vyrazí za ní. Jsou pověstné tím, že dokáží bez problémů zdolat velké vzdálenosti, proto se vám může hodit obojek s GPS lokátorem. Nejlepší je mít plnou kapsu pamlsků a skvěle zvládnuté přivolání, ale i tak jsou pudy někdy silnější. Pokud si na to netroufáte, tak nesmíte lajku na neoplocených místech pouštět a nebo musíte mít oči na stopkách a v případě, že se objeví srnka, být rychlejší než pes.

Lajka je skvělý společník na výlety do přírody a různé túry, po boku svého pána je nejšťastnější. Společně se můžete věnovat i mnoha specifickým kynologickým aktivitám, které mají základ v mushingu. Nepotřebujete smečku, abyste mohli psa zapřáhnout. Přímo se nabízí canicross (běh se psem), pak také dogtrekking, což je terénní vytrvalostní závod na větší vzdálenost (např. 100 km). Zmínit musíme i skijöring, tedy když vyrazíte s lajkou na běžky.

Jakutská lajka je málopočetné plemeno a k jejímu vzkříšení došlo až koncem minulého století. Jedná se o velice houževnatého psa, který dokáže odolat arktickému počasí. O její přizpůsobivosti svědčí jeji chování. V zimě si vyhrabe jámu a ukryje se pod sníh, kde spí stočená do klubíčka a čumák má zakrytý ocasem. V létě si také vytvoří jámu, ve které se chladí, nebo si lehne do vody, aby unikla hmyzu.